Brána osudu aneb Kdo koupí dům kvůli knihám, má moje sympatie

Vyšlo: 20.05.2021
Autorka: Marta
fotka knihy...

Je možné se vědomě rozhodnut ještě před přečtením celé knihy, že tato konkrétní kniha se mi bude líbit? A co víc ‒ je možné v tomto přesvědčení vytrvat?

 

Má vlastní odpověď zní, že ano. Přesněji: má vlastní zkušenost říká, že ano.

 

Vývoj mého postoje k detektivce Brána osudu byl velmi dynamický a plný zvratů. Během několika prvních stránek knihy jsem názor změnila celkem třikrát, pokaždé v naprostý opak:

1. Obálka a titulní list: Detektivka od Agathy Christie – to si přečtu, to se mi bude líbit.

2. První věty první kapitoly: Ach jo, vystupuje tu detektivní dvojice Tommy a Pentlička –to se mi nebude líbit. Ti dva mi nikdy k srdci nepřirostli a jejich příběhy také ne.

3. Další průběh první kapitoly: Pro všechno na světě! Oni koupili nový dům kvůli knihám! Oni se rozhodli koupit právě tento dům, protože chtěli – protože zejména Pentlička chtěla – staré dětské knížky, které tam byly po předchozích majitelích! Páni, jak by se mi líbilo mít takové prostředky, abych si mohla koupit dům jen a právě kvůli knihám, které v něm jsou. A že bych to opravdu udělala! Naprosto Pentličku chápu, a od této chvíle má navždy mé sympatie. Nejen ona, celá kniha má navždy mé sympatie! Díky této scéně se mi tahle kniha prostě bude líbit, i kdyby se na následujících stranách odehrály nevímjaké literární nepřístojnosti.

 

Bylo to zbrklé a zcela iracionální rozhodnutí a netušila jsem, že se mi ještě bude hodit.

 

V průběhu čtení Brány osudu jsem si spokojeně vychutnala všechny vtipné i tajemství vyvolávající pasáže, na které jsem narazila. Blahosklonně jsem pominula pár příliš náhlých zvratů a jednu stopu nastrkovanou čtenáři pod nos způsobem až moc okatým a téměř nehodným královny detektivek. Rozhodnutí padlo, tato kniha se mi prostě bude líbit, tak proč si kazit potěšení takovými maličkostmi.

 

Obvykle doslovy nečtu, ale doslov k Bráně osudu jsem si kdovíproč přečetla. Psalo se v něm, že je to poslední detektivka, kterou Agatha Christie napsala, a že jí tehdy bylo už 83 let.

 

Nevěděla jsem, že toto byla poslední kniha Agathy Christie. Poslední dílo bývá vždy trochu citlivější téma, právě proto, že je poslední. Člověk se jen těžko brání, aby na ně nepohlížel jako na jakési rozloučení a nevkládal proto do jeho hodnocení poněkud více citů než obvykle.

 

A tady se mi právě začalo hodit mé živelné rozhodnutí. Nemusím do Brány osudu investovat žádné jiné city, než už investovány byly. Nemusím brát v potaz, že je to poslední autorčina knížka. Nemusím se ohlížet na to, v jakém věku ji napsala. Nemusím myslet na to, že v jejím posledním díle vystupují mí nejneoblíbenější detektivové. Já se rozhodla, že se mi prostě bude líbit. A tak se mi ta knížka prostě líbí, protože miluji představu, že si někdo koupí dům kvůli starým knížkám v něm. Navíc kvůli starým dětským knížkám. A když už se ptáte ‒ ano, šla jsem po dočtení Brány osudu vyštrachat svoje staré dětské knížky a zavzpomínat si nad nimi…


>>
06.05.2021
22.04.2021
08.04.2021
<<

kalendárium