O mé rodině a jiné zvířeně aneb O zločinu nevrácení knihy

Vyšlo: 03.06.2021
Autorka: Hosté
fotka knihy...

Tahle kniha má v mé knihovně zvláštní postavení. Drží několik prvenství. Tak za prvé, je to jediná kniha, kterou jsem četla vícekrát. Za druhé, je to jediná kniha, která je svázána v kůži, v umělecké vazbě. Za třetí, je to jediná kniha, vlastně vůbec jediná věc, kterou jsem v životě ukradla. Ano, ukradla. Nebo spíše vypůjčila a nevrátila. To už nezní tak strašně, že jo? Správná novinářská i policejní zpráva má odpovědět na otázky: kdo, co, kdy, kde, jak, proč. Pusťme se do výslechu… slibuji, že budu odpovídat pravdu a nic než pravdu.

 

Kdo: Já, ano, jsem pachatel, přiznávám se, nejsem ani sprostý podezřelý, jak praví klasik inspektor Trachta.

Co: Kniha Geralda Durrella O mé rodině a jiné zvířeně.

Kdy: To už bude dobrých 27 let.

Kde: U pražské babičky na prázdninách.

Jak: Vzala jsem ji z knihovny, babičce o tom z neznámého důvodu neřekla, odvezla si domů a již nikdy nevrátila.

Proč: Za prvé je třeba pochopit, že prázdniny u pražské babičky byly pro dítě a později dívku z menšího města exotické. Nejen celé hlavní pulzující město, ale celý babiččin byt bylo jedno velké tajuplné a exotické místo. Jinak vypadal, jinak voněl a zněl a byl plný neznámých věcí. Tajně jsem otvírala šuplíčky a skříňky a prohlížela fotografie a pohledy a nasávala vůni starého dřeva i exotické čokolády. Ano, i ta se mi zdála jiná než u nás. Nepamatuji si přesně, jak jsem knihu našla. A vlastně ani netuším, proč jsem babičku normálně o půjčení knihy nepožádala. Bylo mi 15 nebo 16 let a nutně jsem potřebovala nějaké dobrodružství, přesněji možná provést něco zakázaného. Ale už vůbec netuším, proč jsem vzala zrovna tuhle knihu. Přitáhla si mne, byl to osud? Protože já vůbec nevěděla, jak romantická a exotická kniha sama o sobě je. A pak jsem knihu doma přečetla. Jedním dechem.

 

A z toho plyne za druhé, já se zamilovala – do té knihy, do příběhu, do Korfu, kde se odehrává, do všech, kdo v příběhu žijí, do olivovníků. Kdo knihu znáte, dáte mi jistě za pravdu, že z knihy sálá slunce, vůně moře a líné dny střídající se s dny naplněnými neskutečným dobrodružstvím, po kterých se vrátíte do rodinného kruhu k večeři při zapadajícím slunci. Že je to kniha plná tolerance k nejroztodivnějším lidským temperamentům, zálibám, podivnostem a odlišnostem. Že z knihy vyzařuje láska a úcta k životu. Že pan Durrell je naprosto jedinečný vypravěč. Já tu knihu nemohla vrátit, nemohla. A ani jsem neměla odvahu se přiznat. A s každým rokem to bylo těžší a těžší. Netuším, zda ji babička postrádala, nebo dokonce věděla, že jsem ji vzala. Zůstala v mé knihovně a víc jsem to neřešila a byla jsem ráda, že i babička to moudře přešla.

 

Podruhé jsem knihu přečetla ve svých 25 letech, a ověřila jsem si, že se jí nechci vzdát. Jistě můžete namítnout, že jsem si mohla opatřit jiný výtisk v antikvariátu či nový výtisk. To mohla, já ale chtěla tuhle konkrétní. Později jsem chtěla aspoň trochu odčinit svůj nepěkný skutek a kniha dostala nový kabátek – uměleckou knižní vazbu, aby, až ji jednou vrátím, vypadala lépe. Je teď svázána v modré kůži s drobnými rýhami, které připomínají vlnky na moři, a na přední desce je intarzie ve tvaru ostrova Korfu. I její pouzdro zobrazuje neklidnou mořskou hladinu. Po dalších 16 letech a shlédnutém seriálu natočeném podle knihy jsem byla připravená ji babičce vrátit. No, nebo se alespoň přiznat. Ale už jsem to nestihla, promiň, babi, budu se o ni dobře starat. A ještě jedno prvenství kniha drží. Je to jediná kniha, při jejímž čtení vždy silně toužím zvednout kotvy z rodné země. Jediná kniha, díky níž si dovedu představit, že bych mohla spokojeně žít i v jiné zemi. Jo a taky jsem díky ní začala jíst olivy, žádné projídání se od zelených k černým, prostě mi hned chutnaly, jiná možnost nebyla.

 

Kniha zůstane už nadobro u mě v knihovně, ve svém mořském pouzdře, jako trvalá připomínka na exotické prázdniny u babičky a také jako důkaz, že láska na první pohled (přečtení) existuje. Nebo alespoň do té doby, než si ona sama přitáhne jiného osudového čtenáře? Vesmíru se nedá vzdorovat, babi to nejspíš věděla…

 

Martina


>>
20.05.2021
06.05.2021
22.04.2021
<<

kalendárium