365+1 příběh strážníků z Přerova aneb Cizí chlap ve škole

Vyšlo: 09.09.2021
Autorka: Marta
fotka knihy...

Do školy vnikl cizí chlap a potloukal se po přízemí. Učitelský sbor jevil rozrušení, cizí chlap ve škole může znamenat problém. Byla jsem proto vyslána zjistit, co a kdo je to zač.

 

Už na první pohled vzbuzoval chlap podezření – nemytý, uválený, rozježený a jaksi dezorientovaný. Na přímý dotaz popřel, že by měl v úmyslu cokoliv nesprávného, dokonce ho ta otázka tak rozhodila, že se málem rozeštkal. Seděl na zemi, opřený o zeď, popotahoval a líčil mi, jak je opuštěný.

 

Předstírala jsem empatii a probírala se mu zježeným porostem na hlavě. Mělo ho to ukonejšit, aby si nevšiml, že se snažím najít vhodný vlas, který bych mohla vytrhnout i s kořínkem. Kořínek je důležitý k určení DNA! Když chlap uteče, než přijede policie, budeme mít aspoň důkaz, že tu opravdu byl a že to byl právě on, kdo tu byl.

 

Konečně se mi podařilo nenápadně uchopit jeden vlas a škubnutím ho vytrhnout. Chlap vyskočil, něco zamumlal a zmizel. I chodba zmizela, vlastně celá škola byla pryč a nic nebylo vidět. To je normální, že není nic vidět, když je tma. A tma uprostřed noci je taky normální. Chtěla jsem se otočit na druhý bok a pokračovat v spánku, ale něco mi bránilo. Ruka byla nějak ztuhlá. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že mám křečovitě sevřené prsty do štipce, protože stále ještě pevně svírám imaginární vytržený vlas, aby se neztratil důkaz. Teprve pak mi došlo, že to všechno předtím byl sen.

 

Ráno za světla jsem si ten sen stále pamatovala, tak byl živý. Když se mi zdá nějaký podivný sen, obvykle přemýšlím, co ho mohlo způsobit, co bylo tím podnětem, z které vzešla potrhlá motanice výjevů a obrazů. U tohoto snu jsem přemýšlet nemusela, pachatel byl známý.

 

Den předtím jsem totiž dočetla 365+1 příběh strážníků z Přerova od Miroslava Komínka. Těšila jsem se na tu knížku od června, kdy jsem se dozvěděla, že vyjde. Tedy že vyjde, pokud se sejde dost peněz. Tedy že vyjde, protože už se vybralo dost peněz, ale pořád ještě můžu přispět. Rozhodla jsem se přihodit o trochu víc, než bylo třeba na prostou knihu, a udělat si radost balíčkem „kniha + záložky“. Záložek není nikdy dost.

 

A pak už zbývalo jen čekat a čekat. Naštěstí přicházelo období tepla až vedra, které mě zásobilo různými jinými povinnostmi, namátkou nutností došít šaty anebo explozí úrody rajčat. Ve víru událostí jsem zapomněla, že vlastně čekám. Někdy koncem srpna mě z ničeho nic napadlo podívat se do složky „hromadné“ v mailu, že to jako zase po čase promažu. A byla tam!

 

Pochopitelně nikoliv kniha samotná, ale výzva, že už si ji můžu vyzvednout v knihkupectví. Odpádila jsem tedy v obědové přestávce na určené místo, vyzvedla knížku, vyzvedla záložky (trochu mě zklamalo, že ani jedna neměla motiv strážníka z Přerova, když už se knížka týkala příběhů strážníků z Přerova), zrozpačitěla jsem nad bonusem ve formě plechovky piva (pivo nepiju celoživotně), odpádila zpátky do práce a až do konce pracovní doby se plácala přes prsty, abych nezačala listovat a pročítat předčasně.

 

Konečně padla! Konečně kniha! A první nadšení – ona má zdobenou ořízku! Jsou to jen dvě slova, žádné malované rozviliny nebo dekorativní ražba, ale páni, konečně po dlouhé době si někdo vzpomněl i na ořízku!

 

A pak náhle i zklamání – dole vpravo už na prvních stránkách je nějaký flek! Ježkovy voči, ještě jsem tu knížku ani pořádně neotevřela, a už abych ji šla reklamovat. Je ten flek všude? Na jedné dvou stránkách bych ho asi přežila, ale ne, je i na další stránce, a na další, a je větší a větší… Jo táááák! To není flek! To je policejní pes! Vystrkuje na mě nejprve čumák, pak hlavu, pak tělo a pak metelí na svých krátkých nožičkách od dolního okraje stránky směrem k hornímu! No pánové (autoři), to jste mě teda dostali! Animovaná kniha!

 

Musela jsem se opravdu snažit, abych text nezhltala na posezení. Podařilo se mi ho rozložit do tří dnů, víc to nešlo, a i to mě stálo velké sebezapření. A pak jsem se ještě vrátila na facebookovou stránku přerovské městské policie, abych si přečetla komentáře a ty příběhy, které se do knihy nedostaly. Byla jsem tudíž úplně plná kontrol objektů, ve kterých čidlo hlásilo vniknutí a pohyb, podivných (často alkoholem zmožených) osob a osůbek, lidí, kteří byli na místech, kde neměli být, případně nebyli na místech, kde měli být, a taky samozřejmě zatoulaných psů. To vše se slilo do obrazu cizího chlápka v mé snové škole. Ano, i ten zatoulaný pes. Kdybyste věděli, jaké tuhé chlupy měl na té hlavě, kde jsem ho drbala za uchem, tak by vám to bylo jasné…

 

Obsah knihy je samozřejmě perfektní, jinak by v letošním ročníku soutěže Magnesia litera nedostal cenu „blog roku“. Ale jestli se vám knížka dostane do ruky, nezapomeňte se kromě obsahu pokochat i jejím vzhledem. Zejména policejního psa by bylo škoda přehlédnout!

 

P. S. Zpráva pro všechny kniho- a knihovnomoly: příběh č. 128 se týká knihovny :-)


>>
26.08.2021
12.08.2021
29.07.2021
<<

kalendárium