Štědrý večer. Poprvé za posledních 22 let ho netrávíme spolu. Mezi dárky pod stromečkem leží knížka, o kterou jsem si sice řekla, ale věnování mě dojme tak, že musím před dětmi schovávat slzy.

„Kátě na vánoce 2021, těch 15 to bylo "

Umět se vdát a rozvést. Hořkosladké bolavo a přitom krásno na duši a v srdci.

Odpojit se od všech online sítí, zalézt do postele a číst. Nepřetržitě, celé odpoledne až do naprosté tmy. V hlavě se odehrávají příběhy hlavních aktérů, rozumím tomu, co cítí, tiše jim fandím a držím pěsti.

Po strašně dlouhé době totiž zase čtu něco, jen tak pro tu radost ze čtení. Žádná audio kniha, žádné naučné texty, žádné háčkování. Zahrabaná v ovčí dece procházím svým (dalším) srdcebolem a jsem jenom přítomná v příběhu, který se odehráná na stránkách přede mnou.

A pak si ještě jednou přečtu znova věnování a vím, že jsem tam, kde mám být, a taky, že těch 15 let lásky, to opravdu bylo.