Dnes poprvé jsem v místní knihovně navštívila výprodej knih hned po jeho zahájení. Vlastně ne hned. Sice jsem to měla v plánu, jenomže cesta ke knihovně vedla kolem knihobudky. A v knihobudce byly kupodivu i nějaké knihy. Tudíž jsem se chvíli zdržela, to je pochopitelné.

Proto jsem vstoupila do místnůstky, kde se výprodej pořádá, až asi tak pět šest minut po jejím otevření. To, co jsem tam uviděla, mnou otřáslo.

Kolem regálů s knihami bylo narváno, lidé se nakláněli přes sebe, kolem sebe a pod sebe, ruce vybírající knihy z polic nebylo možné přiřadit ke správným tělům, tolik jich bylo a tak rychle se míhaly. Deset minut po zahájení výprodeje, kdy já jsem se stále ještě teprve pomalu vzpamatovávala ze šoku a hledala, kde bych našla nějakou díru v hradbě těl před nabízenými knihami, se již začala tvořit fronta u paní s paragony vybírající peníze za knihy. Dvacet minut po zahájení výprodeje paní s paragony rezignovala a zavolala o pomoc čili o kolegyni, která by jí s tím vybíráním pomohla.

Kolegyně přišla a začala urychlovat odbavování fronty pokynem „kdo má méně knih, pojďte si ke mně!“. Mrkla jsem zvědavě směrem ke frontě, abych zjistila, co to znamená „méně knih“. Aha. Hm. Inu... Dodnes jsem si myslela, že ty náruče knih, které tahám z knihovny a do knihovny, jsou „hodně knih“. Nejsou. Patří do kategorie „méně knih“. Když jsem zahlédla pohoří knížek navršené před paní s paragony jako nákup jedné osoby, musela jsem uznat, že můj případ skutečně „méně knih“ je. Já své knihy ve čtyřech banánovkách neodnáším.

Opravdu nechápu, jak si během necelé půl hodinky někdo může vybrat tolik knížek. Mám dlouholetou praxi v rychloprojíždění nápisů na hřbetech knih, ale tohle bych nezvládla. Já měla po půl hodině vybráno trapných pět knížek a pochopila jsem, že víc už jich vybrat nestihnu. Bariéra u regálů s knihami byla stále téměř neprostupná, na její rozrážení však již stejně nebyl čas. Ještě jsem musela vystát frontu k paním s paragony, zaplatit a utíkat do práce. Náhradní volno, které jsem si za účelem návštěvy výprodeje vzala, nezadržitelně spělo ke konci.

Ve frontách se lidé obvykle nudí. Já alespoň ano. Abych se alespoň trochu zabavila, prohlížela jsem si knihy, které vykukovaly nad hlavami a mezi rameny vybírajících si zájemců. A tak jsem zahlédla i hřbet knihy s nápisem Pusheen – Já, košišta.

Nemám a neměla jsem nikdy kočku, avšak mnoho mých příbuzných a známých ano. Kniha o kočkách či s kočičím hrdinou by je proto mohla zajímat. Co tak tu knížku vzít pro ně?

Vsunula jsem opatrně ruku mezi ramena (ne mezi svoje, mezi cizí, před tím regálem) a uchopila a vytáhla vyhlédnutou knížku. Možná to byla asociace vzbuzená tématem „kočka“, ale měla na chvíli pocit, že strkám svoji pracku do misky s krmením a že mi ji tam někdo ukousne. Neukousl, ale jisté nepřátelství ze skloněných zad přece jen zavanulo. Něco jako: „Kdo mi to tu loupe perníček?“

Otevřela jsem zkusmo knížku a povedlo se mi to právě na stránce s názvem Trojmetrskok. Na prvním obrázku lehce lupla konzerva s tuňákem, na druhém se kočka přiřítila téměř nadzvukovou rychlostí, aby slupla tuňáka zlomek vteřiny před tím, než dopadl na dno misky. V obecné rovině mě to nijak nepřekvapilo. Kočky svých příbuzných občas krmím a toto je naprosto normální stav. Zvíře, které ještě před okamžikem spokojeně tvrdě spalo na druhém konci bytu, se při ťuknutí konzervy s kočičím žrádlem o kuchyňskou linku zhmotní u misky s výrazem zoufalého hladu ještě dřív, než tu konzervu stačím otevřít.

V konkrétní situaci, ve které jsem se nacházela, mi to navíc přišlo velmi výstižné. Sotva cvakl klíč ve dveřích místnosti, kde probíhal výprodej knih, očividně se okamžitě vevnitř zhmotnili všichni knihomolové, knihomilci, knihohltači, knihovášnivci a vůbec všichni knihochtivci z široka daleka.

Než jsem se pročekala k paní s paragony, měla jsem Pusheen přečtenou. Tedy, přečtenou – ano, text tam je, ale hlavně obrázky. Jestli kočku Pusheen znáte, tak víte. Já ji neznala, takže jsem se s ní seznámila dnes ve frontě při výprodeji knih. Ale i když už jsem ji měla přečtenou, tedy, přečtenou, no však víte, nevrátila jsem ji na regál a odnesla jsem si ji domů.

Ano, přiznávám, že z velké části kvůli Trojmetrskoku, který mi navždy bude připomínat výprodej knih… A ano, přiznávám, že už nikdy nepůjdu na výprodej knih hned první den jeho konání…

(Psáno skutečně v den zahájení výprodeje, zveřejněno o pár dní později.)