...je zkrácený (obálkový) název jedné drobné brožurky, celý je mnohem, mohem delší a zní „Epištola, v níž se dokazuje i dokládá, že knižní aukce jsou učencům nejen k hanbě, nýbrž také k nejvyšší škodě a nevýhodě, a v níž se zároveň odhaluje a na světlo vyzvedá lest a klam, jaké se při nich dějí“. Jestli se vám podle názvu zdá, že jde o knížku starší, tak ano, máte pravdu. Takhle česká brožurka je pouhým úryvkem z německého obsáhlého spisu „Der Gott und Menschen wohlgefällige Christliche Kauffmann, Stellet der Welt in den zweyten und letzten Anhange vor die Ursachen der grossen Armuth und den entsetzlichen Geld-Mangel in Teutschlande“, který má přes 300 stran a vyšel zřejmě v roce 1719. Kromě jiných „příčin velké chudoby a strašného nedostatku peněz v Německu“ tu lze nalézt právě i výše zmíněnou kapitolku o hanebných podvodech, které se odehrávají na knižních aukcích. Česky vyšla téměř před sto lety v překladu Otto F. Bablera, překladatele, spisovatele a knihovníka Obchodní komory a Univerzitní knihovny v Olomouci. Už proto by stálo za to se s ní seznámit, zkrátka jako s dílkem kolegy knihovníka.

            Mě ovšem zaujaly ony aukce a podvody na nich. Nejprve jsem si říkala, že to budu číst jako varování, neboť aukce knih jsem se ještě nikdy nezúčastnila. Tak abych věděla, do čeho jdu, až se tak stane. Jenomže pak mi došlo, že jsem už pár knížek koupila mimo jiné také na Aukru, a tam to jsou vlastně také aukce, ačkoliv jsem při nich neseděla v sále s ostatními dražiteli a neslyšela ono pověstné „poprvé, podruhé, potřetí!“.

            Tudíž jsem si spisek přečetla hlavně proto, abych mohla posoudit aukce dnes a tehdy.

            Samozřejmě už jsou dnes knižní aukce jiné, než bývaly. Zvlášť  „skládání“ knih z různých poškozených nebo nesouvisejících částí se myslím značně utlumilo. Kdo by se také dnes namáhal s rozebíráním vazby a jejím novým vázáním a lepením. Pravděpodobně ale stále existují „přihazovači“, kteří v domluvě s prodávajícím šroubují cenu. Je to špatné, a jestli se nemýlím, tak i právně postižitelné jednání, ovšem jak jde o větší peníze, těžko čekat, že se nějaký vykuk neobjeví.

           Při aukcích, kterých jsem se zúčastnila já, jsem nic takového nepozorovala. Pravda, občas někdo do poslední chvíle přihazoval, knížku vyhrál, ale po pár dnech se stejný titul znovu objevil v nabídce. Jenže co já vím, o co šlo. Zjistil dražitel po opadnutí aukční euforie, že tu knížku vlastně nechce? Nezaplatil včas? Byly na trhu dvě stejné ve zhruba stejnou chvíli? Chtěl někdo znepříjemnit život prodejci a zmařit mu prodej? Možností je celá řada, nemuselo jít právě o šroubování ceny.

           Jinak musím brožurku doporučit, zejména proto, aby člověk zjistil, jaké předpisy pro aukce byly považovány za správné. Takové řády měly pět bodů – aukce knih musela být povolena vrchností, musela být přítomna „jistá úřední osoba“, případné vadné knihy měly být zabaveny a ze zisku aukce musel pořádající věnovat určitou část pro místní chudinu. Pátý bod se mě ale zaujal nejvíce: „Před aukcí si smějí pro obecnou knihovnu vybrati dobrou knihu od 10 do 12 tolarů, která jim bude dána bez náhrady“. Na jednu stranu se mi nelíbí to „bez náhrady“ – je to skoro jako zabavení majetku. Na druhou stranu bych se na to nemusela dívat tak podezíravě, že jo, vlastně by se to dalo považovat za součást poplatku za konání aukce, hodnota oné knihy je předem stanovena, takže by si místní jen tak nepřivlastnili nějaký cenný a drahý kousek. Nad čím ale uznale pokyvuji hlavou, to je fakt, že mysleli na knihovnu. To mě, přiznám se, překvapilo. Jenom nevím, jestli takové aukční řády skutečně existovaly, anebo šlo jen o návrh a přání autora. Kdyby někdo věděl, může nám dát vědět na FB Knihárum :-)