148
Vražda pro Zlatého muže

Vyšlo: 28.05.2013
Autorka: Marta
fotka knihy...

Tento příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, událostmi či místy je čistě náhodná.

 

Taková a podobná prohlášení si můžete přečíst ve filmových titulcích, ale občas i v knihách. Vzpomínám si na ně hlavně z detektivek Václava Erbena a dlouho jsem je považovala za nadbytečný údaj. To dá přece rozum, že vymyšlená detektivka nepopisuje skutečnost, no ne?

 

V devadesátých letech jsem o prázdninách strávila týden na zámku v Liblicích na akci, která mě měla jak zregenerovat, tak i něco naučit. První dva dny jsem se opravdu intenzivně učila, a to jak se v tom zámku vyznat. Zámeček to byl krásný, ale vevnitř pro mě – která dokážu beznadějně zabloudit mezi pěti stromy – hotové bludiště. Zejména mě mátlo, že hlavní schodiště vedlo jen do jednoho patra, do dalšího se muselo už od začátku jinudy a ještě oklikou kolem ústředního oválného sálu. No, nakonec jsem se zorientovala a pobyt si užila.

 

Nedlouho po příjezdu domů se mi dostala do ruky další Erbenova detektivka, kterou jsem předtím ještě nečetla – Vražda pro Zlatého muže. Přeskočila jsem úvodní varování, že vše je vymyšlené, seznámila se s nálezem vybagrované kostry, potěšila se setkáním se „zlým psem Mindou“ a začetla se do popisu zámku Hrabín: „Stavitel jej vytvořil ze tří základních bloků ... Uprostřed elipsa ... v prvním a druhém patře slavnostní sál ... Do prvního patra vedlo panské schodiště s balustrádou ... Do vyšších pater schodiště nevedlo, vstup do nich byl po ochozu kolem galerie sálu...“ Podivný pocit, že je mi to nějaké povědomé, stále rostl. Někdy nedávno jsem se pohybovala ve velice podobném prostoru. Ale – vždyť úvodní prohlášení tvrdí, že vše je vymyšlené – nebo snad...

 

Několik let poté, když jsem v antikvariátu narazila na první vydání Vraždy pro Zlatého muže z roku 1969, se mi mé tušení potvrdilo. Na rozdíl od knížky, kterou jsem četla původně, mělo tohle vydání i nějaké obrázky navíc. Na straně 16 byl též obrázek zámku Hrabín, a rázem bylo jasno. Autor si pouze přimyslel věžičku nad pravým křídlem zámku (potřeboval ji v ději), ale jinak jako by si Hrabín a Liblice z oka vypadly.

 

Ovšem tím to neskončilo. Za dalších pár let jsem knížku půjčila kamarádce a ta mi ji vrátila se slovy, jak bylo zábavné si číst o těch známých lidech. Jářku, jakých známých lidech? „Neznáš doktora Soudka alias Soudského?“ zeptala se kamarádka. Ne, neznala jsem. Ale brzy jsem zjistila, že je mi doktor Soudek/Soudský bližší, než jsem si myslela. Jak jsem se dočetla, je známý také díky výzkumu neolitických sídlišť v Bylanech (panem Erbenem překřtěných na Bylaves) u Kutné Hory (to určitě bude ono „okresní město Hory“), a to je sotva pár desítek kilometrů od mého rodného města! No teda, to znamená, že některé části detektivky se odehrávají na místech, která (skoro) znám!

 

A když už tak postupně odhaluji, kde všude mě autor tahal za nohu, co to zkusit i s oním ukradeným soborem předmětů z „knížecího hrobu z doby stěhování národů“, nalezeným na „návrší Bučinka“ v okrese Hory a přezdívaným Zlatý muž? Hned první vyhledané odkazy podezření potvrzují a popisují nález hrobu velmože z doby stěhování národů z Blučiny (hm, knižní „Bučinka“) u Brna (takže ne Kutná Hora). Seznam předmětů je téměř totožný se seznamem v knížce...

 

Vraždu pro Zlatého muže už mám přečtenou tolikrát, že některé věty můžu citovat zpaměti, ale přesto se k ní stále ráda vracím. Nejen že je dobře a vtipně napsaná, nejen že mě vždy pobaví doktor Soudek, elegantní kapitán Exner jezdící černou mercedeskou kabriolet, „jeho důstojníci“ Beránek a Vlček, manželé Reinerovi navzájem se oslovující „Viki“, doktor Trousek šermující s halapartnami a řada dalších postav a dějů, tahle detektivka je pro mě navíc stále knihou s tajemstvím. Určitě jsem ještě nepřišla na všechny "postavy, místa a archeologické artefakty", které jsou dle tvrzení autora „zcela smyšlené“!

 

Jo a ta prohlášením autora o naprosto náhodných podobnostech se skutečností jsem po této zkušenosti přestala považovat za zbytečná. Naopak se pro mě od té doby stala signálem, abych začala text číst mnohem pozorněji a snažila se odhalit, kterou skutečnost více či méně zašifrovaně popisuje. 


>>
27.05.2013
26.05.2013
25.05.2013
<<

kalendárium

Goldfinger

28 . květen

28. května roku 1904 se narodil autor nejslavnějšího tajného agenta s povolením zabíjet – Jamese Bonda – Ian Fleming.

V roce 1849 zemřela anglická spisovatelka a básnířka Anne Brontëová, nejmladší ze sester, rovněž spisovatelek. Napsala pouze dva romány – Agnes Greyová a Dvojí život Heleny Grahamové, které nebyly tak uznávány jako díla jejích sester. Protože pocházela z chudých poměrů, pracovala v letech 1839–1845 jako vychovatelka a své nepříliš dobré zkušenosti zúročila při psaní Agnes Greyové. Společně se svými sestrami je autorkou sbírky básní (vydaných pod mužskými pseudonymy).

 

Výročí

*1779 Thomas Moore

*1908 Ian Fleming

*1912 Patrick White (Nobelova cena)

 

†1849 Anne Brontëová