Do klání Ježíšek versus Santa vstupuje další bojovník, přesněji bojovnice – svatá Klausa. Že jste o ní ještě neslyšeli? To je zvláštní. První písemná zmínka o ní pochází, pokud je mi známo, asi tak z roku 1912. Jak to, že se za zhruba sto let, které od té doby uplynuly, o ní více neví? Nedá se nic dělat, musím se osvěty chopit sama.

Má záliba v knihách a má záliba v Japonsku se navzájem promísily a vytvořily zálibu v knihách o Japonsku, z Japonska a napsaných Japonci. Postupně jsem záběr rozšířila i na takové tituly, kde Japonsko či Japonci nebyli výlučným či hlavním tématem. Stačila jakákoliv okrajová zmínka a už jsem zbystřila svou čtenářskou pozornost.

Proto jsem si také přečetla knížku Řádová dáma od Frances Littleové. Za jiných okolností bych ji zřejmě pominula, protože jde v podstatě o ženský román(ek) ve formě dopisů. Děj je prostý a poměrně očekávaný: mladá americká vdova přijala místo pomocnice v misionářské škole či spíše v mateřské školce v zahraničí, konkrétně v Japonsku. V dopisech pak popisuje svou práci, sem tam zmíní nějakou tu japonskou reálii (důvod mého zájmu) a celou dobu předstírá, že nemiluje rodinného přítele Jacka, aby v posledním dopise přiznala, že se za něho provdala jen pár hodin poté, co za ní přijel do Jokohamy.

Co ovšem nebylo očekávané, to  byl odstavec, který pravil:

„Až večer zhasnu, pověsím punčošku svého nemocného děvčátka na jedno lože a svoji na druhé. Nemyslím, že by svatá Klausa měla tak málo srdce, aby přešla a minula nás s prázdnem, není-li pravda?“

Přiznávám, že mi chvíli trvalo, než jsem sdělení rozklíčovala. Teprve když jsem si uvědomila, že jde o informaci z prosincového dopisu a že se tam také zmiňuje věšení punčoch, vše mi docvaklo. Podezření jsem si ověřila v anglickém originále a ano, bylo to tam!

„Tonight when the lights are out, my little sick girl´s stocking will hang on one bed post, and mine on the other. I don´t believe Santa Claus will have the heart to pass us by, do you?“

Podle všeho ještě v roce 1912 překladatelka nevěděla, co či kdo to je, takže logicky usoudila, že když jde o děj z prostředí misionářské školy, bude to zřejmě nějaká jejich svatá.  

Hned zatepla jsem se s tímto úžasným objevem svěřila kamarádce, kterou nadchl úplně stejně, ne-li více. Jenže jak jsme to tak probíraly, začal v nás vrtat červíček pochyb. Co když je to naopak a místo aby překladatelka tenkrát věděla málo, víme málo my dnes? Co když skutečně svatá Klausa existuje?

Její postava postupně nabírala konkrétnější obrysy. Zatímco Ježíšek a Mikuláš (no dobře, a Santa) jsou mužskou, racionální stránkou obdarovávání, které probíhá organizovaně a k určitému, předem danému datu, svatá Klausa je ženskou, emocionální stránkou darů. Proto přináší své dárečky v libovolnou dobu a prostě jen tak, nemusíme kvůli tomu být celý rok hodné. Kdo jiný by nám jinak v létě přinesl tu koženou kabelku nebo na podzim to úžasné triko s aplikacemi kočiček? Takovou nerozumnost bychom si nikdy samy nekoupily, to nám přinesla svatá Klausa!

A tu hromádku knížek, která mi letos přibyla a která se mi kupí před knihovnou, protože do absolutně přecpaných polic se už prostě nic dalšího nevejde, tu mi samozřejmě přinesla taky svatá Klausa! Já jsem v tom nevinně!