Krásné knihy. Pevná vazba. Vůně tiskařské černi. Čirá radost ze samotného estetična. Člověk pak tak nějak chápe, proč se krásné literatuře říká krásná... Tahle je trošku jiná. Ne snad, že by nebyla krásná, ale je vlastně jen jednou z Filmové edice. Jednou z celé řady jí podobných knih. Knih, které byly zfilmovány. Knih, které mají podobnou obálku a stejný paperbackový formát...

Sedm let v Tibetu. Stejně je jednou z dalších příjemných knih, které se čtou úplně samy. Poutavý děj a spousta lákavých zajímavostí nejen o životě uprchlíků v Tibetu, o místních zvycích a různých pravidlech, ale i o tom, jak náročné bylo utéci během války z Indie. Čtení tak probíhá nejen v šalině, ale i během chůze (myslím si, že my čtenáři máme nějakého speciálního anděla strážného, který nám při tom zabraňuje vrážet do lidí/stromů/zaparkovaných aut, chodit na červenou/mimo chodník/přechod atp.). I když se život knihy odehrával v úplně jiné době, na úplně jiném kontinentě, měla jsem pocit, jako bych tam byla. Jako bych vždy stála po boku autora a zažívala každou jednotlivou chvíli s ním...

Po dočtení knihy jsem měla takový hloupý nápad. Podívat se na film. Vážně se to snažím dělat minimálně. Protože to ve většině případů skončí tak, že jsem z toho akorát rozladěná. Naštvaná na režiséra, že to vlastně vůbec nepochopil a vytvořil cosi úplně jiného, než to, co se předtím odehrávalo v mé fantazií zbarvené hlavě. Zfilmovaných Sedm let v Tibetu bude určitě krásným filmem. Pro někoho, kdo nečetl knihu. Já se však nedostala přes první 3 minuty. Třeba jednou, za dlouhou dobu, až ze mě opadne ten krásný knižní povlak, budu schopna ocenit precizní výkony všech herců i pevné oko kameramanů. Jednou...