Co život dal a vzal aneb Důležitost očichávání knih

Vyšlo: 11.03.2021
Autorka: Marta
fotka knihy...

Čím hrneček navře, tím je potom cítit, říkává se. O knihách to platí také. Neznamená to, že když si knížku na chvíli odložíte například pod rozkvetlou lípu, bude se vám už navždy z jejich stránek linout vůně začínajícího léta. Tak to nefunguje. Jde o to „navření“, tedy dlouhodobější a intenzivnější působení. A bohužel, takto dlouhodobě většinou působí vlivy spíše nemilé, ba až destruktivní.

 

V plné síle se mi „navření“ knihy ukázalo před dvaceti lety, když jsem se rozhodla, že si v antikvariátu pořídím knížku Co život dal a vzal odBetty MacDonaldové. Už jsem ji měla půjčenou z knihovny několikrát, takže obsah jsem znala velice dobře a byla jsem si jistá, že ji chci mít doma.

 

Tohle přesvědčení se ukázalo být osudným. Kdybych totiž obsah neznala, kdybych pochybovala o tom, že si ji koupím, určitě bych ji v antikvariátu otevřela a zalistovala v ní. Takhle jsem ji jen vzala z police a zaplatila. Otevřela a zalistovala jsem až doma.

 

V tu chvíli jsem se rozkašlala a hned jsem ji zase zabouchla. Ze stránek se totiž vyvalil puch cigaretového kouře. Jeho intenzita mi vháněla slzy do očí, bylo to jako vstoupit do pořádně zahulené putyky. To se opravdu nedalo vydržet.

 

Pozdě jsem si vyčítala, že jsem knihu ještě v antikvariátu neočichala! Běžně to dělám, abych se vyhnula knihám zatuchlým nebo nedejbože plesnivým (ty určitě nebrat!). Ale tentokrát nic a bác ho! Vlastně – smrad ho!

 

Určitě jsem chtěla mít doma soubor Co život dal a vzal. Určitě jsem si chtěla číst o tom, jak zvládali hospodářskou krizi a jak se přihodilo, že Betty začala psát (Kdokoli může dělat cokoliv, první část souboru), jak se léčení v tuberkulózním sanatoriu může v podání dobrého autora stát humorným románem (Morová rána, druhá část souboru) a jaké to je žít na ostrově, navíc když dcery procházejí pubertou (Dusím se ve vlastní šťávě, třetí část). Rozhodně jsem ale doma nechtěla mít smradlavou knihu, která hrozila, že kontaminuje i mé ostatní knížky!

 

Naneštěstí knihy takové pachy rády přijímají, ale nerady se jich zbavují. Několik let jsem nechávala Co život dal a vzal stávat rozevřený celé léto na parapetu na sluníčku v naději, že knížka na vzduchu trochu vyvětrá, respektive že ten smrad slunce trochu vypálí…

 

Dnes, dvacet let poté, jsem z celého zážitku vyvodila dvojí ponaučení:

Za prvé: když se člověk dvacet let opravdu snaží, nakonec se kniha dá jakžtakž vyvětrat, i když stále ještě něco mezi stránkami cítit bude.

Za druhé: knihy v antikvariátu je třeba bez výjimky očichávat, a to kvůli zatuchlině, plísni a cigaretám.

 

A právě kvůli tomu druhému ponaučení jsem vždycky trochu nervózní, když si objednávám z antikvariátů online. Přes internet se ještě knihy očichávat nedají…


>>
25.02.2021
11.02.2021
28.01.2021
<<

kalendárium