Kniha je nosič informací, říká jedna (trochu neúplná) definice. Není mi ale jasné, zda je kromě informací kniha také nosičem vzpomínek. Je jejich nosičem, nebo jejich spouštěčem?

Nejrůznější vzpomínky na lidi, příběhy či události navázané na určité knihy tu zazněly už mnohokrát. A co takhle vzpomínky na kus nábytku?

U babičky v přízemí domku, kde bydlela, bývalo staré, mohutné, bytelné, rozkládací křeslo. Ve složeném stavu to bylo křeslo, mezi jehož postranice se dalo smotat do klubíčka (kde jsou ty časy, kdy to moje klouby snášely bez protestů!) a číst si. V rozloženém stavu to byla trochu nezvyklá, ale jinak téměř plnohodnotná postel, na níž jsem o prázdninách spávala. V této křesloposteli se také samozřejmě dalo číst, zvlášť večer před spaním, ale klidně i ráno po probuzení, protože o prázdninách se vstávat nemuselo a cvičit také ne.

Na tom složeném i rozloženém křesle jsem za ta léta přečetla řadu knih. Opravdu netuším, proč s ním mám spojenou jen jednu jedinou knihu, a to O lidech od Karla Čapka. Je jedno, zda si v knížce čtu Lidé v domě, Návod, kterak stonati, Chvála vrtáků nebo Když člověk po prvé…, vždy je někde v pozadí to velké, mohutné, staré křeslo. Vybavují se mi zcela zřetelně jeho detaily, jako třeba kovová zajišťovací tyč, tmavé leštěné dřevo postranic, zdobené hlavičky čalounických hřebíčků nebo hrubý povrch jeho potahu, ale nevybavuje se mi, že bych si v něm tu knihu četla. Já VÍM, že jsem si ji tam četla, ale vzpomínku na to nemám. Takže je vlastně podivné, že jsou křeslo a tato kniha v mé hlavě tak propojené...

Nevím, jak se knížka O lidech přestěhovala od babičky k nám domů. Prostě je tady a vždy, když ji vezmu do ruky, vynoří se vzpomínka na to křeslo. Zvláštní je, že s takto vybavenou vzpomínkou nemám spojenou žádnou emoci. Nic ve smyslu „moc ráda vzpomínám, jak jsem si v tom křesle četla“ nebo „bylo to moc pohodlné/nepohodlné křeslo“ nebo „jó, kde jsou ty časy her a malin nezralých a rozkládacích křesel…“. Kdepak. Žádné pocity, jen INFORMACE o křesle. Takže: je Čapkova knížka O lidech spouštěčem vzpomínek, nebo nosičem informací? Anebo snad spouštěčem informací?

(Každopádně je nosičem velice dobrého čtení, takže křeslo nekřeslo, vracet se k ní budu dál.)