Máloco má na mě větší vliv než nápis „sleva“ umístěný v blízkosti knih. Nejen že mě přitahuje jako plamen svíčky můru, tváří v tvář cedulce „sleva“ se navíc bortí mé rozumové zábrany. Omezený prostor v bytě. Omezený tabulkový plat. Omezený čas na čtení. V magické záři oněch pěti písmem se to vše náhle propadá do nicoty…

Tudíž letos v létě bylo jasné, že od pultíku „sleva“ neodejdu s prázdnou. Za tu cenu? (Padá argument platových tabulek.) Takhle tenká knížka? (Padá argument přeplněných polic, tuhle nudli vždycky někam vmáčknu.) Je to dětská knížka! (Padá argument nedostatku času, tu mám přečtenou dřív, než skončí reklamní přestávka.) Nejvíc ovšem zapůsobil text na obálce: „Knížka ke čtení, vyrábění a hraní nejen pro nemocné děti.“

Jů, vyrábění z papíru! To chci!

Vždycky mě bavilo vytvářet z papíru něco trojrozměrného. Vystřihovánky či origami, to bylo moje. Fascinace tím, jak z plochého kousku papíru vzniká něco prostorového, mě provází celým životem. Stále ještě jsem se nevzdala snu, že si jednou udělám svoji vlastní prostorovou knihu, kde se ze stránek vynořují zdánlivě nesouvisející kousky papíru jako poupě lotosu z vodní hladiny a pak se rozvíjejí v úžasný bohatý květ postaviček, předmětů a zvířátek. No vidíte, jak se při pouhém pomyšlení na prostorovou knížku stávám zasněná a poetická! Z toho je vidět, jak moc mě prostorová knížka okouzluje a láká.

Bohužel svůj sen o výrobě prostorové knížky zatím odkládám na neurčito, někam do mýtické doby „až budu v důchodu“. Protože omezený čas na čtení samozřejmě také znamená omezený čas na tvoření.

Ovšem knížka Velbloud a ibis, kterou napsala a ilustrovala Adriana Skálová a kterou si samozřejmě u pultíku „sleva“ okamžitě kupuji a odnáším domů, mě k vytvoření prostorové knížky přibližuje asi nejvíc, jak to zatím jde. Ona ta knížka totiž obsahuje vystřihovánky, a některé z nich se nalepí na její obálku, která se rozevře a postaví na stůl a vytvoří jeviště a kulisy pro zvířátka vystupující v knížce, které si taky vystříhám a slepím. Má vlastní tvorba to nebude, protože zvířátka rovněž navrhla a k vystříhání připravila autorka, ale to nevadí. Slepím si třeba a poblíž lesa vystupujícího po otevření obálky do prostoru – jejda, jak už se na to těším! – umístím plameňáka, kterého pořád bolí nohy, proto si je chladí ve vodě. Nebo velblouda, co byl takový snílek a popleta, že všechno ztrácel, až se jednou taky sám ztratil. Nebo malého koalu, kterému neustále rodiče nutili rozmanitou stravu jako palačinky nebo špenát, ale on byl mlsný a jedl by pořád jen eukalyptus. Aha, koala mezi autorkou nachystanými vystřihovánkami není. Takže přece jen tu nějaká moje vlastní tvorba bude!

Dočetla jsem knížku, rozložila si papíry s vystřihovánkami po stole, přinesla si nůžky a lepidlo a – najednou přišel blok. Úplně jsem ztuhla. Měla jsem v jedné ruce nůžky, v druhé dvojlist s plameňákem, a v hlavě zmatek.

Za mého života mi totiž vštípili, že ke knihám je nutno se chovat opatrně a opečovávat je. Nepokládat je rozevřené stránkami dolů na stůl, aby se nelámal hřbet, nehyzdit text vpisováním, nepřehýbat růžky, obracet listy opatrně, aby se nenatrhly… a teď mám do knihy střihnout nůžkami?!

Navenek sedím u stolu klidně, avšak uvnitř mě zuří lítý boj mezi vštípeným a pudovým. Pudí mě to vyrobit si prostorovou knížku, vštípené zásady mi zabraňují střihnout do knihy. Chci si vystřihnout a poskládat zvířátka, nechci si zničit knížku stříháním a lepením. Zírám na potištěný list papíru a doufám, že pudové zvítězí. Pudy jsou silnější než výchova, ne?

Ne. Nejsou. Alespoň co se mě a knížek týká. Odložila jsem nůžky, schovala vystřihovánky a šla dělat něco užitečného a rozumného, abych nemusela myslet na to, že jsem byla tak blízko své prostorové knížce, a těsně před cílem jsem nikoliv zakopla a upadla, ale rovnou odstoupila ze závodu.

Trvalo pár dní, než se rozbouřená hladina mých protichůdných pocitů uklidnila natolik, že mě konečně napadlo to, co mě mohlo a mělo napadnout hned na začátku. Existují kopírky! Skenery! Barevné tiskárny! Není třeba si činit násilí, můžu mít obojí! Nedotčeného Velblouda a ibise, a prostorovou knížku s vystříhanými zvířátky k tomu. Stačí jen zakoupit papír patřičné gramáže, použít zmíněnou techniku, vyrobit si kopii, popadnout nůžky a dát se do vystřihování. Teď už mě vštípené nezastaví, teď si to užiju!