Kniha, co tě naučí milovat knihy, i když čtení nesnášíš! aneb Kdeže loňské znojemské okurky jsou…

Vyšlo: 16.05.2024
Autorka: Marta
fotka knihy...

Knížky cosi svým názvem slibující jsou mi obvykle podezřelé. Vždyť víte, takové to Portugalsky snadno a rychle (ani snadno, ani rychle), Jak si trvale uklidit šatník (asi granátem), Tajemství dobrého zdraví (jež zůstává tajemstvím i na poslední stránce), Zhubněte za tři týdny do plavek (lstivě není řečeno, do jak velkých plavek), Snadné recepty pro úplné začátečníky (kteří netuší, co je to blanšírování, restování či zásmažka, jimiž se kniha hemží) a tak podobně.

 

Stejně tak jsou mi podezřelé knížky okatě dávající najevo, že mají být vtipné. Občas se mi přihodilo, že z takové knížky byla nejvtipnější a nejzábavnější právě a jen ona okatá obálka. A protože spálený i do podmáslí fouká, vypěstovala jsem si k takovým knížkám preventivní pesimismus, neboť pesimista nemůže být zklamán, může však být příjemně překvapen.

 

No a do třetice cítím téměř povinnost přečíst si jakoukoliv knížku o knížkách, i když je to knížka pro děti.

 

Teď tyhle tři ingredience vezměte, sesypte na jednu hromádku a pečlivě zamíchejte. Výsledkem bude maglajz pocitů, který jsem zažívala hledíc na titul Kniha, co tě naučí milovat knihy, i když čtení nesnášíš!.

 

Dlužno dodat, že jsem ten pocitový mišmaš měla ještě přikořeněný zjištěním, že originál je francouzský, protože francouzský humor není většinou můj šálek čaje, a že autorka textu Françoize Boucherová svou knihu též ilustrovala, neboť se spisovateli ilustrujícími své knížky mám asi stejnou zkušenost jako s těmi okatě vtipným obálkami (každý holt není Karel Čapek).

 

Nakonec se nejsilnější přísadou výše zmíněné směsky ukázala být téměř povinnost (čti: velká chuť) přečíst si jakoukoliv knížku o knížkách. Zapnula jsem tedy preventivní pesimismus, vzala na vědomí podezíravost k „co tě naučí milovat knihy“, zatlačila do zapomnění informaci o francouzském původu publikace, a tu knihu si pořídila. A samozřejmě přečetla.

 

Tedy, no, přečetla…

 

Ono toho ke čtení moc není. Nejsou to přímo kreslené vtipy, to určitě ne, spíše ilustrované bonmoty a hlášky o knížkách, o čtení, o čtenářích a vlastně nejen o nich. Za dobu menší než malou jsem zjistila, že se mi ta knížka, přes všechno výše uvedené, dost líbí. Že si ji vlastně dost užívám. Text i obrázky, ty dvě složky nelze oddělit.

 

Popravdě mě většina předpojatosti a preventivní předzklamanosti opustila hned na první stránce, kde bylo oznámeno:

 

„Upozornění:

Autorka této knihy odhaluje velké pravdy o magické moci knih, občas ale taky žvaní nesmysly, takže pro jistotu raději chodí v převleku.“

(následovala kresba autorky v převleku, obsahujícím mimo obvyklé propriety jako paruka a brýle též „tělo z půjčovny“)

 

Začala jsem mít podezření, že se tato knížka/autorka asi nebude brát příliš vážně a že bude používat nadsázku, která mým šálkem čaje rozhodně je. Podezření se rychle změnilo v jistotu, a protože se nesluší prozrazovat pointy vtipů, nebudu z knížky moc citovat. Zdůvodním jen ty znojemské okurky v podnázvu…

 

Slovní spojení „naučí milovat knihy“ ve mně rozblikalo varovnou kontrolku. Vzbuzování lásky ke knize už jsem párkrát zažila, v dětství, v dospívání a dokonce i v dospělosti, a obvykle to bylo fiasko. Nemám nějak v oblibě, když mi někdo říká, co se mi má líbit, co mě má zajímat, co mám mít ráda. To se pak spíš šprajcnu. (Přitom by stačilo, kdyby mi řekli, že by se mi to mohlo líbit, mohlo by mě to zajímat, třeba bych si to oblíbila… a bez pocitu násilného tlačení do něčeho bych to či ono zřejmě vyzkoušela a zjistila, jestli se mi to opravdu líbí, zajímá mě to, dělá mi to radost, nebo prostě ne. Ještě že jsem si knížky a čtení zamilovala dřív, než mě je začali ve škole učit mít ráda!) Uznávám však, že tahle knížka by mohla mít šanci ne přímo naučit milovat knížky, ale zaujmout pro knížky. Právě proto, že netvrdí, že knížky má mít někdo rád. Nebo dokonce že je musí mít rád. Naopak. Dokonce výslovně uvádí velkou pravdu, že

 

„Každý má právo nesnášet čtení!“

 

No ano! Když existují lidé, kteří nesnášejí kaviár, ústřice, čokoládu a další podobně věci obecně považované za lahůdky, proč by nemohli existovat lidé nesnášející čtení? Přijetím této pravdy by se ulevilo mnoha lidem. Jak těm, co se jim podsouvá, že by se jim čtení mělo líbit, a když ne, tak je něco v nepořádku, tak těm, co mají za úkol podporovat čtení a čtenářství a narážejí na zarputilé nečtenáře…

 

A protože má každý právo nesnášet čtení, má také právo opustit řečenou knihu. Tento únikový východ ovšem autorka poněkud zamlží varováním, že nikdo neví, co se s takovým nečtenářem stane, kde se po opuštění knížky ocitne. Co když se vynoří v místě zamořeném aligátory? Nebo – a teď to přijde – „na dně sklenice se zkaženými znojemskými okurkami“??? (Francouzi určitě o znojemských okurkách moc nevědí, takže srdečné pozdravy překladatelce, od které znojemské okurky předpokládám pocházejí!)

 

Následuje obrázek sklenice se zkaženými znojemskými okurkami, zkaženými proto, že rok doporučené spotřeby je 1966. Pravda, to už by byly značně nejedlé znojemské okurky… před lety. Kdeže loňské sněhy jsou, a kde jsou znojemské okurky, které byly nejedlé až po zkažení. Teď už je bohužel výrobce kazí přímo při výrobě, už je léta nekupujeme…

 

Abych ale nekončila takto sentimentálně, přece jen na závěr ještě něco ocituji. A to důvody, proč si k narozeninám přát raději knihu než králíka (tedy ne že bych potřebovala nějaký důvod k tomu přát si k narozeninám knihu):

  • „kniha nesmrdí,
  • pro knihu nemusíš shánět nikoho na hlídání, když odjíždíš na prázdniny,
  • v kleci nikdy nenajdeš tuhou knihu,
  • kniha neudělá dvacet pět mladých za jednu noc…“

P. S. Nevím, jestli poslední bod je výhoda, anebo nevýhoda. Docela by mě lákalo založit si nějaký pěkný chov knih…


>>
02.05.2024
18.04.2024
04.04.2024
<<

kalendárium