Pátou sdílenou knihou se pro nás stala Proměna. Podívejte se na ni společně s námi.

Katka

Marta

Musím přiznat, že:

a) jsem poněkud předpojatá k publikacím typu “jak dokázat cokoliv, nač si vzpomenete”, zejména když jsou od amerických autorů (protože tady nejsme v Americe),

b) i když jsem předpojatá, tihle autoři mě přesvědčili, že vědí, o čem mluví, a že v mnohém (přece jen nejsme v Americe) mají podle mého názoru pravdu.

Začali mě přetahovat na svou stranu už od prvních kapitol, kdy mi například vysvětlili, že sebeovládání (vlastní motivace) je vyčerpatelný zdroj a že mnohé analýzy problémů jsou PAKN - Pravdivé, ale k ničemu. A jsem moc ráda, že nezamlčovali ani odvrácenou stránku změny, když upozorňovali, že po změně “může všechno vypadat jako neúspěch” - to staré, co umíme, už nepoužíváme, ale to nové jsme se ještě nenaučili používat. Je důležité se na tuto fázi připravit, aby nás nezaskočila a vydrželi jsme ji, protože “neúspěch je nejlepší způsob, jak se něco naučit”. (Jenom nevím, jestli na to budou slyšet i u nás v práci, až zas něco zvrtám...)

Vláďa

Knížku Proměna mám spojenou hned s několika zážitky: na školním kurzu Trénink týmové spolupráce jsem poznala tři úžasné a neuvěřitelné ženy, s nimiž jsem se domluvila na absolvování další kurzu, tentokrát s názvem Restart. Dělaly jsme si z toho lehce legraci, ale pravdou bylo, že jsme všechny pořádný restart potřebovaly. Na kurzu jsme modelovaly, tvořily z přírodnin v lese, běhaly, jedly vegetariánskou stravu, zážitkovaly, ležely na prochladlý stráni pod hvězdama a přály si, aby to v žití fungovalo líp, alespoň o krůček. A taky jsme četly knížku Proměna, ze které mi, ačkoli je americká, nenaskákala žádná vyrážka.

Proměna je knížka, která člověka naučí po malinkatých krůčcích proměnit celou oblast života, s níž nejsme spokojeni. Vypráví se v ní o našem velkém vnitřním slonovi, kterému se dost často nikam nechce, je v ní moc a moc příběhů, což je pro příběhomilce, jako jsem já, skoro pokladovost... o hubnoucích uklízečkách, o propagaci papouška, o změnách různého charakteru. A jak ty naše proměny dopadly po kurzu? Chtěla jsem proměnit svůj vztah k jednomu člověku, který je pro mne svým způsobem cennější, než všichni jiní... Nefungovalo to, zřejmě hned z několika důvodů, ale to je dost možná úplně jiný příběh. Na restartování a proměňování věcí jsem však nezanevřela... Můj vnitřní slon je sice umanutý paličák a jezdec na něm vodnář s hlavou v oblacích, který je dotýká země jen občas a zvolna, ale s oběma z nich se už pomalu učím komunikovat. Proměňování mne asi naučilo zejména to, že věci, které chcete restartovat, musí být pouze a jen o vás samotných, protože jedině tak mohou fungovat.

Radka

Většina publikací tohoto žánru, se kterými jsem se setkala, byla (podle jedné moc hezké, zde uvedené zkratky) PAKN – Pravdivé A K Ničemu. Koneckonců možná i tahle, ale při odhlédnutí od skromné teorie, je tu kvantum příkladů velmi zajímavých lidských osudů a vítězství na polích, kde neměli uspět, ba měli neuspět (z logiky systému a byrokracie světa).

Ovšem co mi utkvělo více, byla pro mne zcela nově formulovaná myšlenka, že sebeovládání je vyčerpatelný zdroj. Ahááá.... Tak proto jsem tak unavená, neboť každá má (životní) role vyžaduje jiný druh chování, který mi není přímo vlastní a tím pádem mé sebeovládání dostává často za uši, o životní energii ani nemluvě.

 A to platí i pro čtení knih. Čtení je vlastně kurz sebeovládání – zůstat v realitě alespoň potud, abych nepřejela cílovou stanici, či nevrazila do kandelábru, nežít za románové postavy, tak jako bych to byla já, nepoužívat parafráze příběhů pro vysvětlení jakékoliv situace jiným apod. Pokud tedy máte pocit, že čtení knih je činnost, u níž se nezapotíte, tak vězte, že vaše mozkové závity s tím nesouhlasí. V kontrastu se zbytkem těla je to přímo vysilující činnost. To platí nejen pro beletrii, ale i pro tuto knihu, kdy se musíte držet, abyste hned nezačali vyhlížet hejna bílých vran.

Moneo

Kniha s názvem Proměna se mi dostala do rukou během jednoho výjezdového školního kurzu – Restartu. Studenti měli zhruba 48 hodin na přečtení téměř třísetstránkové knihy. Tento časový pres se mi (naštěstí) vyhnul. Do knihy jsem se tedy začetla o něco později než všichni ostatní.

A o čem Proměna je? K čemu nabádá? Potřebujete se změnit vy sami?  Chcete, aby byl brán váš názor vážně?  Kniha nám  tak předkládá tři překvapivé pohledy na změny:

„to, co se na první pohled zdá být problémem lidí, je často problémem situace – zformujte cestu“

„to, co na první pohled vypadá jako lenost, bývá často vyčerpáním – motivujte slona“

„to, co vypadá jako odpor, je často jenom nejasnost – nasměrujte jezdce“

Je to kniha plná zajímavých a inspirativních příběhů,  s mnoha dalšími tipy na to, jak začít něco měnit atp. Rozhodně stojí za přečtení.

I když autor píše o všech těchto lidských osudech s takovou lehkostí a samozřejmostí, mě to nedá a musím tyhle hybatele osudu obdivovat. Jak jednoduše dokázali překonat všechny nástrahy a problémy a zapříčinili se o to, aby některé věci fungovaly lépe a jednodušeji. Beru je jako takovou inspiraci a říkám si, že jednou, jednou se mi určitě něco takového taky povede.