Jevgenij Griškovec v jednom ze svých deníků píše o dvou zcela neslučitelných přáních člověka: Každý by chtěl, aby jeho život byl tak velký a výjimečný, aby byl hoden filmového či literárního zpracování, avšak každý byl taky chtěl, aby jeho život byl plný klidu, lásky, harmonie a pohody. Dvě neslučitelná přání člověka. A na Griškovce vlastně navázala moje kamarádka A., která jednoho večera pronesla památnou větu o životě, jeho zapisování a tvorbě knih. Obsah té věty si vzhledem k vysoké konzumaci alkoholu už nepamatuju, ale vím, že mi tehdy přišla na mysl přesně tahle knížka i to, že A. se k ní neuvěřitelně hodí, i když ona sama by to určitě neřekla, tvářila by se přiměřeně pochybovačně, jak je jí to ostatně vlastní, a odbyla by mne jako vždycky nějakou strohou a jasnou informací. A. je kamarádka, od které se mám neustále co učit. A. je totiž jako jediná mezi mými kamarády racionální. To člověka přinejmenším překvapí.

Mít racionálního kamaráda mezi všemi těmi snílky, filozofy, akademiky, studenty, učiteli, milovníky knih a překladateli považuji za jednu z největších životních výher, protože jinačí nastavení těchto lidí mi pomáhá vidět další rozměry tohoto světa. A. mne fascinuje tím, jak se dovede s věcmi srovnat, logicky si je odůvodnit a všechno v klidu rozebrat. A. mi vždycky dokáže říct, že bych si rozhodně neměla dávat ještě medovníček, měla bych chodit oblékaná v souladu se svou pracovní pozicí a turecké kalhoty nejlépe vyhodit. Vždycky poměrně přesně ví, co má dělat a co chce, zatímco lidi kolem chodí občas životem jako se zavázanýma očima a zkoušejí to metodou pokus-omyl. Kdyby A. byla tahle knížka, měla by určitě pevně danou strukturu, jasné a logické třídění kapitol. Úvod a závěr. A taky spoustu ilustrací. Velmi vkusných, protože rozumí umění. A. je vždycky nad věcí, nikoli jako my ostatní, kteří jsme často víc „pod věcma“ a nemáme moc nadhledu. A. mi vždycky dovede říct, že moje názory jsou sluníčkovej shit a že zasněně mluvím o lidech, kteří jsou dost divní. Vybrat pro A. knihu je pro mne vždycky jedna z nejtěžších výzev, někdy přemýšlím o tom, jaké by to asi bylo, kdybych jí chtěla koupit něco na sebe – to by byl asi pořádný přestřel někam vedle. Jsem ráda, že tehdy mluvila o knihách a o psaní našich životů všeobecně, protože jsem si ještě víc uvědomila, jak moc ráda jsem za to, že je v mém životě právě A.