Jsem vybíravá a náročná. 

Rozhodně pokud jde o to, kdo mi bude vyprávět pohádky a příběhy.

Malý prťata. Já sotva začala chodit do první třídy a brácha si ještě dosyta užíval hrací léta ve školce. Občas jsme jezdili na víkend k babičce a k dědečkovi. Kromě toho, že měl děda asi milión strašně zajímavých knížek, měl i stařičký gramofón.

Jako malí lumpové jsme líltali po celém dvoře mezi slípkama od rána až do večera. Ale vždycky večer, před spaním jsme se museli trošku zklidnit. Děda obřadně přinesl desku pohádek, namluvených Karlem Högerem, vložil ji do gramofónu a nastavil jehlu. S bráchou jsme se mačkali pod hutně vycpanou peřinou a ani nedutali. Högeruv nenahraditelný hlas a škručení jehly po gramofónové desce nás pomalu ukolébalo ke spánku.

Před nějakou dobou jsem objevila audioteku. A hromadu a hromadu audioknih. Jenže jak si vybrat? Je to asi ještě o něco náročnější, než vybírat klasickou knihu. Protože (určitě nejen můj!) čtenářský zážitek zde navíc utváří i to, kdo a jakým stylem vám knihu předčítá. Vzpomněla jsem si na svá dětská léta u babičky a dedečka a sáhla po Pohádkách.

Poslední dobou tak usínám jedině s Högerem!