Jedna z věcí, která se mi ve škole povedla prosadit, jsou mini.knihovničky (princip sdílení nechtěných knih...). Máme ve škole rovnou tři krásné kousky! Studenti si je půjčují a vyměňují. Překvapivě pěkně to žije svým vlastním životem.

Nedávno jsme dostali darem vyřazenou kupu knih z městské knihovny v Rosicích. Byla mezi nimi i kniha s názvem ...a muž ti bude vládnout. Přestože toho času na čtení nemám příliš, musela jsem po ní sáhnout.

Ačkoliv je obsah vcelku náročný, četla se mi kniha velmi hladce. Až téměř jedním dechem. Mám totiž pocit, že příběhy postavené na realitě musím hltat o něco dychtivěji. Abych věděla, co se ve skutečnosti děje. Abych věděla, co mám dělat. Abych věděla. Jenže u takových knih, postavených na realitě, můžete brečet. Myslíte si, že to zvládnete. Jenže pak přijde část, kterou vlastně vůbec nečekáte, a z ničeho nic vám prostě tečou slzy. V poslední, (naštěstí) poloprázdné šalině si pak utíráte slzy a raději odkládáte knihu. Doma už jen dočítáte posledních pár stránek a zbylé slzy necháváte stékat na plyšového medvěda...

•  nedostatek času na čtení může způsobovat bolest
• nedostatek času na čtení může způsobovat, že si psychicky náročnou literaturu čtete i v šalině
• nedostatek času na čtení může způsobovat, že vám v té šalině občas vytrysknou slzy
• nedostatek času na čtení může způsobovat fyzickou bolest