Slovanská mytologie mi přijde nedostatečně známá. Přitom je tak zajímavá a nám blízká. Když jsem se do ní ponořila, souznělo to ve mně. Je to mou součástí, jsem Slovanka, i když ne pohanka. Ten základ bude zřejmě vrozený.

Tato kniha je koncipovaná pro potřeby sebepoznání a sebe rozvoje, což může a nemusí být váš šálek čaje. Osobně nesnáším knihy v tomto duchu. Dobře vyšlo mi, že jsem takový a takový typ. A dál? Silné, slabé stránky? Já je přece všechny dobře znám a bojuji s nimi každý den!

V tomto případě mi to dalo více vzhledem k tématu slovanského panteonu.

Vzpomínám si, že v rámci sbližování a dorozumění s kolegou v práci, mi tento poslal skutečně zajímavé video o rozdělení povah na lovce a pozorovatele. On se pasoval do role lovce a mě určil (správně) roli pozorovatele. Tyto dva póly jsou neslučitelné. Přesto máme v životě přirozené tendence tíhnout k těmto našim opakům v rámci výběru životních partnerů. Video byla tříhodinová přednáška, detailně a srozumitelně zpracovaná. Díky níž jsem pochopila, co i on je zač a jak myslí. Náš vztah to reálně ale opravit nedokázalo.

Stejně tak i knihy o nás, našich archetypech, nás mohou dokázat posunout, ale ke změně nás dovést nemohou. To by znamenalo popřít sama sebe. Nelze vyjít s každým. Kolikrát ani se sebou samým. Jsem v tomto ohledu skeptik.

Ten příměr k bohyni/bohovi je vábivý. Jako takoví máte moc, sílu, vážnost. Nesmíte však zůstat na oblacích, ve slovanském případě na stromě. Lze jen akceptovat svoji moc a vrátit se zpět ke svým lidem. Poznávat se tváří v tvář, sdílet, tvořit a žít.