Úkol: předvánoční úklid

Lokalita: chodba s knihovnou

Zúčastnění: prachovka a židle namísto žebříku

Cíl: (rádoby) pořádek

Nebudu vás napínat, úkol byl splněn, ale při přerovnání titulů si kolikrát přijdu jako v archivu a ne v knihovničce.

Ty jo, tuhle knížku vážně mám?

Jako vážně ji mám vedle této? Safra, proč?

Nechybí tady náhodou nějaká položka....?

Dříve jsem měla dokonce excelovský seznam, i s pozicemi v knihovně (za dob, kdy jsem ještě žila s rodiči a knihovna byla vážně rozsáhlá). Bylo možné dělat regulérní inventuru. No, takový blázen jsem teda nebyla, ale podklady jsem pro to měla (jak bláznovství, tak inventuru). Teď, u své vlastní knihovny, si u každého úklidu či nákupu nového titulu říkám, že by se ten seznam opět hodil. Hlavně pro to, aby se mi nestávalo, že koupím stejnou knihu vícekrát. A také pro to, že bych si k položkám mohla psát, komu jsem je půjčila.

Je to takový můj nešvar. Ráda půjčuji knihy a slepě věřím, že mi je dotyčný vrátí. Už jsem přišla o několik titulů. Ale tento týden se mi jeden (dva roky zapůjčený) titul vrátil. Mé milované Dobře utajené housle od Miroslava Horníčka. Mimochodem aktuálně dostupné leda v antikvariátu. Nicméně vlastním z poslední dotisku jeden exemplář, který jsem už víceméně pokládala za ztracený. Vrátil se mi v pořádku zpátky a má víra v ostatní spřátelené čtenáře byla obnovena. Shodou okolností se mi kniha vrátila zrovna v době, kdy jsem na ni často myslela (synchronicita?!) při četbě jiné knihy a to životopisu Miroslava Horníčka.

Životopisy čtu ráda, ale popravdě více záleží na jejich zpracování než samotném obsahu. Většinou když nějaký čtu, jsem alespoň částečně obeznámena s biografií dotyčné osoby a tuším, co mám očekávat. Chci si tuto dosavadní znalost vlastně hlavně prohloubit a dozvědět se více. Z tohoto životopisu jsem nadšená. Je doplněný ukázkami právě literárních děl tohoto mého idolu, spolu s úryvky s ním souvisejícími. Tedy celý je ve stylu děl samotné popisované osoby.

V tuto chvíli na sebe tyto dvě knihy koukají z opačných stran jedné police, protože z jedné strany mám životopisy a z druhé knihy v žánru humoru. A jako není životopis jako životopis, tak také není humor jako humor. Ten Horníčkův je můj milované a velmi blízký.