Dokážete se poučit z vlastních chyb?

Mám dojem, že jsem neustále v kruhu, ze kterého nejsem schopna vybočit. Ať dělám, co dělám, jako by to tu už někdy bylo. Déjà vu. Nepřichází nic radostně nového, co by mne posunulo dál. Nedokážu překročit vlastní stín. Čím je to dané? Jsem tak zbabělá, neschopná nebo je to něčím jiným, mě neznámým? Myslím, že se se svými chybami dokážu vypořádat. Tak proč jen nemůžu projít dál? Co to se mnou je?

Ale já to jednou dokážu, jednou ten kruh rozbiju a vstoupím do nového světa. Prostě musím. A pak se už nevrátím na tu hojně prošlapanou cestu. Bude to lepší. Musí být. Kdy to však jen bude? A hlavně, co to změní? Bude to katastrofa nebo něco úžasného?

Teď jsem jaká jsem. Pořád se snažím být lepší, pracovat na sobě, učit se něco nového, využívat čas, aby dával smysl a nebyl promarněn. Prozatím tu však zůstává ten začarovaný kruh a já jsem jako úroboros, vězeň ve vlastním světě a požírající vlastní ocas. Denně se probouzím do téhož a usínám s tímtéž. Kromě drobných zlomyslností života, kdy opravdu nevím, jestli mám ještě sílu vstát. Bojuju, přesto se nestávám silnější. Jako kámen, který odolává broušení, nicméně v něm nikdo nevidí diamant. Výzvy života se totiž vracejí, stejně jako zlé sny. Zlé sny se někdy vracejí od Nicci French je o tom, že něco se může vrátit, něco zlého se může opakovat, ale je nutné nepřestat bojovat a snažit se to změnit.