Celá staletí a tisíciletí, u nás i v cizích zemích, lidé přemýšleli, co si vzít na sebe, a to nejen kvůli chladu. Výsledkem jsou pestré a bohaté dějiny odívání. Rozhodly jsme se proto dnes sáhnout po stejnojmenné edici. Každá z nás si z vydaných titulů vybrala téma, které ji nejvíc zaujalo.

Radka – Doba turnýry a secese

Belle époque. Konec devatenáctého a začátek dvacátého století. Krásná doba přerušená první světovou válkou. Ženy bohaté i chudé jsou všechny krásné i moderní. Muži stále gentlemani, ale již dávají větší prostor opačnému pohlaví. Emancipace. To je kouzelné slovo – pro ženy. Když se podíváte na fotografie i kresby z té doby, ať módní nebo rodinné, ženy jsou neobyčejné. Tak jiné. Jako každý návrh šatů, šperků, doplňků a vlasů. Dokonalé. Kéž bych mohla kousek z té doby zažít – bez těch válek.

Marta – Japonsko

Od povodní v devadesátém sedmém roce nemám ráda křídový papír. Viděla jsem tehdy, co voda s knihou na křídě udělá. Zatímco ty z “normálního” papíru šly tu více tu méně zachránit a rozlistovat, z publikací na křídovém papíru byla cihla. Beznadějná, kompaktní cihla. Proto jsem trpěla, když jsem zjistila, že edice Dějiny odívání je také na křídě. Jak já to Japonsko chtěla! Jak já ten křídový papír nechtěla! Trvalo mi tři roky, než jsem svůj blok překonala a knížku si koupila. A co se nestalo? Chtěla jsem se při čtení napít, a z orosené sklenice sklouzla kapka… Přes okamžité sanační práce na stránce samozřejmě zůstala stopa. Křída a voda se opravdu nemají rády, ach jo.

Moneo – Tetování

Společnou říjnovou knihu jsme si vybíraly již před nějakou dobou. Nějakým záhadným způsobem jsme došly k edici Dějiny odívání. Jenže každá z nás je jiná a zajímá ji něco jiného. Moje volba padla na tu o Tetování, skarifikaci a jiném zdobení těla. Ptáte se proč? Mám snad někde na těle tetování? Nemám. Teda zatím nemám. Ale fascinuje mě představa lidského těla jako plátna. Plátna, do kterého můžete nechat zaznamenat v podstatě cokoliv. Své názory, vyznání, životní příběh nebo něco, co vás silně ovlivňuje. A hlavně. Je to podle mě něco, co je hodně intimní. Uvidíme. Třeba se jednou taky odhodlám...

Katka – Středověk

Když jsme si vybírali, která z nás bude psát na který díl a styl, nějakým vylučovacím způsobem jsem dospěla ke středověku. Líbí se mi splývavé linie šatů, jak si je pamatuju z filmu Noc na Karlštejně. I když mám dojem, že se svou tak trochu barokní postavou bych asi moc neobstála. Ve středověku bylo asi hodně platné rčení “šaty dělají člověka”, protože v té době bylo pevně dané, jak se má kdo oblékat. Každý stav – společenský, náboženský, řemeslný – šel rozpoznat podle oděvu. Dnes už z oblečení tolik věcí nepoznáte, i když asi stále platí, že šaty z vás dělají člověka a podle šatu vás lidé soudí. Jednou bych si chtěla zkusit nějaký dobový kostým, jestli by to opravdu byla taková hrůza a nebo naopak milé překvapení.