Často si říkám, že jsem se minula povoláním. Oficiálně mám funkci nákupčí, ale jako by na dveřích nebylo uvedeno Nákup, ale Věštírna. Nevím, co chci, ale včera bylo pozdě. Nevím, co to je, ale sežeňte to. Parametry? To je jedno. Zákazník mi to ještě neobjednal, ale kdy to tu bude? A jedna z nejoblíbenějších Já myslel...

Ano, často vystupujeme jako vědmy. Často jsme bezradné, protože prostě chybí informace.

Budete se smát, ale skutečně používáme věšteckou kouli, když se rozhodujeme, zda něco nakoupit nebo ne. Není to ta klasická křišťálová, tato je ve tvaru černé kulečníkové koule, v níž je krystal s odpověďmi na otázky, které lze zodpovědět ano/ne. Koule mívá pravdu.

Samozřejmě, že začneme tím, že se podíváme na data a objektivně posoudíme požadavek, ale kolikrát není výsledek jednoznačný, pak nastupuje magická koule. Když selže excel, je tu orákulum.

Také se dají použít tarotové karty, ty jsou na složitější otázky. Knížek o nich je nespočet, každý si najde tu, která mu vyhovuje. S kartami je ovšem potíž, odpovídají i na otázky, které jsou skryté. Je nebezpečné ptát se, pokud nejste připraveni znát odpověď. Koule může být vyhýbavá, karty ne.

Vypadá to však důstojněji, než se jen podívat z okna a poslat poptávku/objednávku. Připadám si jako antická kněžka. Kéž bychom se těšily takové vážnosti. Spíše se s námi jedná jako s pouťovými vykladačkami budoucnosti. Co na tom, že se naše "věštby" plní, tázající neposlouchají. Je jedno, jaké důkazy jim předložíme, teď nemyslím ani kouli, ani kartu. Prostě máme "věštit" to, co chtějí druzí, ne skutečnost. To přece popírá veškerý smysl prorokování. Ano, střet s realitou je bolestivý, pro všechny, ale to přece neznamená, že je nutné být neurvalý na posly (kněžky) špatných zpráv. I když Kassandra nebo Láokoón dopadli ještě hůř...