Dnešním hostem je Otavínka alias Hana Ševčíková – milovnice knih a knihoven.

MODRÁ  KNIHA

Knihy, které jsem si oblíbila, nerada vracím. Mám je ráda na dosah. Jednou z takových knih, kterou jsem musela vrátit do knihovny, byl titul Rychle a bezbolestně od Markéty Dočekalové.

Tak nádherný román jsem už dlouho nečetla. Děj románu sleduje příběhy několika postav souběžně a proto nelze knihu odložit a vrátit se k ní někdy jindy. Čtenář by ztratil nit, kterou by pak dlouho hledal.

Děj se odehrává v Praze, Ostravě a v jiném českém městě, kde se potkáváme s klienty zajímavého obchůdku. Můžete vyslovit přání, které se vám okamžitě splní, ale časem budete hodně trpět. Podepíšete smlouvu a uvidíte, co se bude dít. Kniha je naplněna moudrostí a sentencemi o životě, štěstí, nemoci, zdraví. Rozhodně autorka nemohla vycházet jen z fabulace děje a jsem přesvědčena o tom, že určité situace prožila na vlastní kůži. Jsem unesena a nedokážu jen knihu zavřít, vrátit. Pořád na jednotlivé příběhy musím myslet, snad

i rozjímám o štěstí, ale i o tom, jak si mnohdy nevážíme toho, co máme a až o to přijdeme, teprve si uvědomíme, co jsme ztratili.

Na netu jsem našla fotografii autorky, české televizní scenáristky a spisovatelky. Modrooká blondýnka by sama možná rychle a bezbolestně nic neřešila, ale já se musím přiznat, že kdybych měla tuto možnost, asi bych volila vítězství nad příšerkou „slini“.  Kdo ví, zda vše není jenom síla k trpělivosti a trápení za hříchy, kterých jsem se dopustila v mládí. Moje babička říkávala, že každý je strůjcem svého štěstí a svým konáním si píšeme svůj životopis. Ale některé bolesti se zdají k nepřežití. Možná musím ještě počkat, než navštívím onen obchůdek, kde vše vyřeší za mě – rychle a už konečně bezbolestně.