Rok po maturitě jsem se z ničeho nic stala závislačkou na české literatuře 19. století. Ještě před maturitou to byla „jen školní četba“, autoři našprtaní ke zkoušce a knihy přečtené kvůli školnímu čtenářskému deníku. A pak jsem tomu o několik měsíců později naprosto propadla.

Nevybavuji si, jak k tomu došlo, vzpomínám si jen na řadu odpolední a večerů, kdy jsem seděla – pokud se tomu mému svinutí se do hlubokého křesla dá říkat sezení – zcela ponořená do knihy a četla Němcovou, Herrmanna (ne Kondelíka a Vejvaru, spíš povídky, mraky povídek), Arbese, Zeyera, Havlíčka Borovského, Karolinu Světlou (ta mě tenkrát hodně překvapila), Raise…

Možná jsem až ten rok po maturitě do této literatury „dorostla“ a dokázala jsem ji lépe ocenit, možná se mi začala líbit ta „stará“ čeština, jinak stavěné věty a používaná slova, než jak to bylo v běžné, každodenní češtině kolem mě, ale, upřímně řečeno, vlastně mi bylo a stále je úplně jedno, čím to bylo.

Přečetla jsem toho tenkrát opravdu mnoho, protože jako v úvodu zmíněná závislačka jsem postupně musela zvyšovat dávky. Zatímco jsem původně těmito autory jinou četbu pouze prokládala, ke konci jsem je četla téměř výhradně.

Ke konci? ptáte se. A pročpak to skončilo? ptáte se.

Inu, důvod byl zcela prozaický, odpovídám. Prostě jsem přečetla všechno, co bylo k mání v místní knihovně. A protože jsem tehdy neznala žádný jiný zdroj četby (antikvariáty jsem objevila až o mnoho let později), skončila i má éra spisovatelů 19. století. Alespoň co se týče nových titulů. Pár knížek jsme měli doma, původem z knihovny prarodičů, tak jsem se k nim občas vrátila.

Některé autory nebo tituly si ráda znovu přečtu i dnes, ovšem s jedním velkým rozdílem oproti onomu pomaturitnímu období. Dnes už se nestydím, že je čtu.

No ano, spisovatelé 19. století byly pro mě tehdy tím, čemu se dnes říká „guilty pleasure“. Přesně odpovídali definici – četla jsem je s potěšením, ale cítila jsem se provinile, že je čtu. Dobrovolně bych to před nikým, obzvláště před nikým z mých vrstevníků, určitě nepřiznala. Při představě, že bych se snad někomu svěřila s tím, že se mě zaujalo Na statku a v chaloupce, se mi kroutily prsty u nohou. A doznání, že jsem si dobrovolně (!) přečetla Jiráskovo (!!) Na dvoře vévodském, a co hůř, že se mi to líbilo (!!!), by ze mě tehdy nikdo nevypáčil ani heverem.

Proč tedy o nich píšu pod (pod)názvem „guilty pleasure“, když už jsou pouze „pleasure“, ale nikoliv „guilty“? Protože jeden titul do této kategorie stále spadá. Ovšem ze zcela jiného důvodu.

Při opakovaném čtení Na dvoře vévodském mě jednou napadlo, jak by si na ději smlsla dnešní bulvární média. Tolik intrik, protivenství, lásky pravé i předstírané, podlézavosti, dokonce i spiknutí, vydírání, svedení a útěk z domova by se tu našly! A mnoho, mnoho dalšího. Úplně před sebou vidím ty obrovské, křiklavé (barvou i formulacemi) titulky! A to množství vykřičníků!!!

A tak si občas tuhle knížku vezmu a čtu si a zároveň přemýšlím, co a jak by z toho udělal bulvár. Jak by vytrhával některá slova postav z kontextu, pásl se na lidských vztazích, dobrých i zlých, s nadšením posílal své novináře slídit na zámek i do podzámčí, platil papparazziům slídících kolem hlavních postav, projížděl účty jednotlivých postav na sociálních sítích a sledoval příběh se stejným dryáčnickým nadšením, jako sleduje některé dnešní celebrity.

Vím, že je to nereálné, protože většina příběhu je založena na skrývání a utajování, takže veřejné propírání by záměry a úklady zhatilo a bylo by po ději, ale přesto to dělám. To je právě to moje „guilty pleasure“. „Pleasure“ je to předhazování lidí a dějů ze samého sklonku 18. století dnešnímu bulváru, „guilty“ znamená, že se za to před těmi bezbrannými postavami občas trochu stydím...

POSKYTLI MU PŘÍSTŘEŠÍ, UKRADL JIM PLÁŠŤ A PRÁDLO!

Bylo toho víc, jak uniklo z vyšetřovacího spisu!

SVÁDÍ MATKU I DCERU ZÁROVEŇ!

„Bojuji proti ageismu,“ prohlašuje A. (redakce zná celé jméno).

NIC MU NESLÍBILA, PŘESTO NA NI ŽÁRLÍ!

„Je to stalking,“ říká Mařenka a zvažuje opatření.

PROCHÁZÍ SE ZA MĚSÍCE SÁM V ALEJI A NECHÁVÁ SI K TOMU HRÁT NA LESNÍ ROHY! JE NORMÁLNÍ?  Máme vyjádření psychologa!

TAJEMNÝ DOPIS PSANÝ CIZÍ ŘEČÍ NALEZEN ZA POSTELÍ! ODHALÍ ZLODĚJE?

Odborník na cizí jazyky poznal italštinu!

KUPUJE KNIHY, S KTERÝMI NESOUHLASÍ, A PAK JE PÁLÍ!

Boj s dezinformacemi? Ničení kultury? Opravdu si může každý se svým majetkem dělat, co chce? Oslovili jsme experty.

DIVADELNÍ LÓŽE JAKO MRTVÁ SCHRÁNKA! KDO DO NÍ DÁVÁ ZPRÁVY? Víme první!

POKUTA ZA SLOVA „KOLEGA ZPĚVÁK“!

„Je to nečeské,“ horlí student Kalous, „ať se používá české SOUZPĚVÁK!“

OPUSTIL ŽENU A DÍTĚ, ALIMENTY NEPLATIL!

Přizná se nakonec k otcovství, nebo bude nutný test DNA?

NA PLESE SE BUDE TANČIT VALČÍK!

„Zdraví škodlivý, nezpůsobný tanec!“ děsí se mlle. Laroche. „Proč nezařadí více kotilionů?“

A nakonec obrovské tučné titulky snad přes půl titulní stránky:

DVOJÍ SKANDÁL V RATIBOŘICÍCH!!!

Sledujeme online!

A do takového místa pak přijela nic netušící babička! Kdyby jen věděla, jak nejenom ubohá Viktorka, ale i zámecké panstvo ztrácelo soudnost, když se zamilovalo… Ale to už je jiná kniha...