Tuhle knihu bych si nikdy nepřečetla, říká Martina, náš dnešní host. Proč by si ji nikdy nepřečetla? Proč si ji nakonec přečetla? To se hned dozvíte:

Román Sever a Jih od Elizabeth Gaskellové  mě ani v nejmenším nelákal, protože spadá do kategorie „ženské literatury“ typu Bouřlivé výšiny a Jana Eyrová a ta nálepka na mne působí nějak „preventivně“. Jenže vy už tušíte, že jsem si tu knihu, vlastně knihy (vyšlo ve 3 dílech), nakonec zakoupila a přečetla. Přiznám se bez mučení, že k románu mě dovedla filmová adaptace – série BBC – Láska v bílém pekle. No dobře tedy, také představitel hlavní role, pana Thortona, mi velmi učaroval. Celá série pro mě byla nesmírně strhujícím vizuálním zážitkem. Krásná výprava, neobvyklé prostředí, v němž se děj odehrává – žádné romantické rozeklané krajiny anglického venkova, ale dusivé, šedé, prašné, pochmurné prostředí průmyslového města. A také sociální otázka raného kapitalismu nesoucí celou milostnou zápletku. Výborné výkony v hlavních i vedlejších rolích. I když rozuzlení příběhu je samozřejmě předvídatelné, stejně mě to chytlo a nepustilo. Čtyři hodiny jsem žila jiný život a najednou konec. No a co teď? Rozhodně se mi nechtělo postavy jen tak opustit, takže jsem začala pátrat a dopátrala jsem se ke knižní podobě. A začetla jsem se. A zamilovala se. Do pana Thortona a Margaret, do pana Halea, do Higginse a Bessy, do pana Bella i do paní Thortonové, do bavlny a průmyslu.

Nebudu hodnotit, co bylo lepší, protože film a kniha jsou dva rozdílné žánry. Spíš chci napsat, jak na mne jednotlivé díly působily, protože koneckonců můj prvotní záměr s knihou byl prodloužit si chvíle s oblíbenými postavami a ne si příběh pokazit rozebíráním rozdílů film – kniha. Nuže:

Sever a Jih – díl I.

Začínám číst, ale převažuje skepse, to nemůže překonat filmovou podobu. Těším se, až se na stránkách objeví pan Thorton (majitel přádelny na bavlnu) a setká se poprvé s Margaret (dcerou bývalého pastora). Tenhle ve filmu silný moment mi přinesl v knize trochu zklamání, ale nevadí. A děj se odvíjí dál a postavy se dovybarvují čím dál více, příběh se košatí, kličkuje. Jako bych potkávala staré známé. Pomalu se v příběhu rozpouštím a těším se na díl druhý.

Sever a Jih – díl II.

Začínám mít pocit, že poznávám alternativní linii příběhu, drobné i větší rozdíly mezi filmem a knihou vlastně způsobují, že jsem opravdu napnutá, jak nakonec ke kýženému rozuzlení děj dospěje. Kniha naprosto naplňuje moji touhu sdílet s postavami příběh zevrubněji. Nečekaně mě dojal, dokonce rozplakal, popis smrti Margaretiny kamarádky. Neletí kolem bavlněné pápěří? Scény z filmu se mi začínají neodbytně vkrádat do stránek knihy a tvoří vizuální rámec popisovanému. Filmaři odvedli dobrou práci. Panebože! Třetí díl vyjde až za 3 měsíce…

Sever a Jih – díl III.

Konečně! Ale jsem už trochu odtažitější, přeci jen za takovou dobu člověk trochu vychladne. Mám si přečíst znovu dva předchozí díly? Nakonec se rozhodnu, že ne. Takže, čtu a čtu a za 2 večery mám přečteno. Jo, takže mě to zase chytlo a pohltilo… ještě že vím, jak to dopadne, protože jinak bych poslední díl zhltala na posezení. Jenže, vím jak to dopadne? Ten závěr mě trochu rozčaroval jak ve filmu, tak v knize. Po tak dlouhém soužení, váhání, střídání sympatií i rozporů, lásky i nelásky co si Margaret a pan Thorton „spolu“ prožili, to by si zasloužilo delší a mohutnější grand finále. Cítím se ochuzena, příběh je tak nějak ukončen neukončen. Sice to dopadlo dobře, ale co bylo dál? Tohle přeci nemůže jen tak skončit. Alespoň v knize jsem čekala nějakou doušku, něco ve smyslu „a žili šťastně a měli tolik a tolik dětí a jejich podnik prosperoval i po další 4 generace Thortonů...“.

A Závěr? Film mne poslední dobou dovedl ke knize nesčetněkrát, protože když jsem v časové tísni, sáhnu po filmem „ověřeném“ příběhu. Pokud se mi příběh líbí, nejsem zklamaná ani z jednoho. A tentokrát jsem přímo unešená, protože mě film dovedl nejen ke knize, ale k novému literárnímu žánru. Pápěří. Hergot, to se mi to vrylo pod kůži. Třeba je ještě někde neobjevený čtvrtý a pátý díl? P.S. Přečtu i v originále.